Navigace

Obsah

Historie obce

erbRožmitál na Šumavě byl založen v polovině 13.století Vítkovcem Vokem v souvislosti s budováním hradu Rožmberku nad Vltavou. Stejně jako název  Hradu (Rosenberg) i jméno osady (Rosental) bylo odvozeno ze znaku pětilisté růže v erbu jejich zakladatele.

První zmínka o Rožmitálu pochází z roku 1259, kdy Vok z Rožmberka věnoval podací právo k farnímu kostelu v nové osadě právě založenému cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě. Rožmitál byl zakládán s cílem, aby se stal tržní osadou pro hrad Rožmberk, jehož podhradí nebylo k tomuto účelu dostatečně vhodné. Proto bylo k založení osady vyhlédnuto příhodné místo při staré obchodní cestě z Horních Rakous do Čech.

V roce 1300 vymřela krumlovská větev Vítkovců a jejich statky připadly příbuznému Jindřichovi z Rožmberka, který pak přesídlil na výhodněji položený hrad v Českém Krumlově. Tím poklesl význam Rožmberku i jeho tržiště Rožmitálu. Nepříznivě se projevilo i ustálení trasy obchodní cesty z Cáhlova do Českých Budějovic přes Dolní Dvořiště přímo na Kaplici, takže Rožmitál zůstal stranou. Kromě ojedinělých zmínek při střídání farářů není o něm po větší část 14. století žádných zpráv. Obsáhlejší informaci poskytuje až rejstřík rožmberských statků z roku 1379. Tehdy měl Rožmitál, stejně jako Rožmberk, Frymburk, Dolní a Horní Dvořiště, Rychnov a Cetviny již charakter městečka.  Patřilo k němu 31,5 lánů zemědělské půdy, na nichž hospodařil neuvedený počet obyvatel, jeden lán měl k užitku místní farář. Z každého lánu se odvádělo 5 solidů ročního úroku a desátek. O robotních povinnostech hospodářů není zmínky. Na potoku za obcí bylo v provozu 6 mlýnů, z nichž se rovněž platil úrok. Celkem dostávala rožmberská pokladna z Rožmitálu ročně 23 talenty, 28 denárů na penězích a navíc ještě desátky.

Obyvatelé městečka se zabývali obděláváním svých polí a někteří provozovali řemesla a živnosti nezbytné pro denní chod života.

Výslovně se však připomíná jen lázeň a jakási dílna, patrně kovárna.

Nedostatek historických zpráv zahaluje osudy Rožmitálu na přelomu 14. a 15. století, kdy na statích pánů z Rožmberka vzrůstala nespokojenost poddaných s těžkým údělem a odpor proti feudální vrchnosti.

V průběhu husitské revoluce lze spojit s Rožmitálem událost, kdy na jaře roku 1422 táhl husitský hejtman Chval z Machovic se svým vojskem na statky svého nepřítele Oldřicha z Rožmberka. Zmocnil se městečka Nových Hradů a přes Benešov na d Černou táhl k Vyššímu Brodu. Nezdařil se pokus dobýt hrad Rožmberk. Dalším cílem bylo rožmberské Přídolí, kam vedla cesta kolem Rožmitálu.. Místní tradice pobyt husitského vojska připomíná. Povědomí o něm se uchovalo v pojmenování kopce u Rožmitálu, jemuž se říkalo Žižkova hora.

Od roku 1420 byl Rožmitál s celým panstvím Rožmberk k zástavě švagra Oldřicha z Rožmberka, rakouského feudála Reinprechta z Wallsee, který ,měl hlavní zájem vytěžit ze zastavených osad a městeček co nejvíce. Zástava skončila až v roce 1456 a teprve pak následovalo několik let hospodářské obnovy. Přispělo k ní privilegium krále Jiřího z Poděbrad ze 7. května 1463, jímž povolil Rožmitálu jedinému městečku na panství Rožmberk, pořádat každou sobotu týdenní trhy a jednou ročně výroční trh . 

Již 8. června následujícího roku poskytl Jan z Rožmberka obyvatelům právo volně odkazovat svůj majetek. Po přechodné zástavě panství Rožmberk pánům z Lobkovic v letech 1464 – 1472 potvrdili bratří Vok a Petr z Rožmberka 22. dubna 1479 Rožmitálu dříve poskytnuté výsady a rozmnožili je o další svobody.

Udělená privilegia nebyla výrazem feudálova vztahu k poddaným, ale měla skrytý účel zlepšit hospodářské postavení obyvatel městečka, aby mohli pravidelně odvádět vrchnostenskému důchodu předepsané úroky a dávky.

Také katolická církev se snažila upevnit svůj vliv mezi poddanými propůjčením odpustků pro návštěvníky kostela sv. Šimona a Judy.

Pozvolný hospodářský rozvoj Rožmitálu pokračoval i v průběhu 16.století. Tehdy bylo městečko střediskem rychtářství, k němuž patřily vsi Hněvanov, Sedlíkov, Třešňovice, Havlov, Močerady, Jistebník a Čeřín. Před polovinou století byl v okolí Rožmitálu otevřen důl Sv. Ondřeje na těžbu stříbrné rudy.

Šlo o jeden z pokusů Rožmberků těžit na svých statcích drahé kovy. Do těžby v Rožmitálu však byla vkládána velká naděje, neboť symboly hornické činnosti se dostaly i do znaku městečka. Pětilistá růže na stříbrném podkladě vyjadřovala poddanský vztah Rožmitálu k Rožmberkům, kdežto půlměsíc a hvězda symbolizovaly těžbu stříbra.

Velmi důležitá byla pro Rožmitál privilegia týkající se vaření piva, které zajišťovalo zdroj příjmů do obecní pokladny. Listinou z 9. dubna 1555 dovolil Vilém z Rožmberka vařit pivo v obecním pivovaru. Jeho prosperitu zajistil přidělením dvaceti vesnic v okolí, které musely kupovat rožmitálské pivo. Tato výsadba nebyla samozřejmě zadarmo, z každého vědra piva se muselo vrchnosti platit. Rožmberk věděl,že městečko o vaření piva stojí a bezostyšně toho využíval. Čas od času udělené právo odmítal, aby je opět městečku vrátil za nepříznivějších podmínek. Větší právní jistotu nabylo městečko až v roce 1596, kdy Vilémův nástupce Petr Vok z Rožmberka potvrdil všechna privilegia, daná jeho předky, včetně práva vařit pivo.

Na konci 16. století byl co do počtu usedlých Rožmitál menší než Rožmberk a Horní Dvořiště, ale větší než Frymburk, Cetviny a Dolní Dvořiště. Zároveň byl Rožmitál ohrazen hradební zdí a měl 2 brány, Horní a Dolní. Kromě již zmíněného kostela stála na náměstí radnice s pivovarem. Již tehdy se připomínala škola. Od roku 1521 zdobil městečko kamenný sloup s figurální plastikou.

Po smrti Petra Voka z Rožmberka dne 6. listopadu 1611 zdědil panství jeho synovec mladý Jan Zrinský. Když tento nečekaně po několika měsících zemřel, připadlo panství Švamberkům, kteří podle dřívější smlouvy již zdědili Novohradsko a Libějovicko. Rožmitálu byly potvrzeny výsady, které mu udělili jeho předchůdci.

Po smrti Jana Švamberka uvázal se k panství Rožmberk jeho syn Petr, jeden z hlavních předáků odboje českých stavů proti Habsburkům. Když potom císařští velitelé zaútočili na Švamberské statky, byl vypálen Rožmberk a padl i hrad. Ještě před bitvou na Bílé hoře byl Švamberský majetek konfiskován a císař Ferdinand II. Daroval panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice svému generálu Karlu Bonaventurovi de Longueval hraběti Buguoyovi. Tak Rožmitál dostal na čtvrt století nového feudálního pána, cizácký rod Buguoyů. Zdá se, že se Rožmitálští smířili s novou vrchností snáze než jinde, například Kaplice. Také pobělohorská rekatolizace proběhla v Rožmitále bez většího odporu.

Stav, ve kterém se Rožmitál dočkal konce třicetileté války, zachycuje Berní rula z roku 1654: v Rožmitále bylo celkem 22 domů,přiznával se celkový výnos 973 zlatých, v obecním pivovaru se ročně vystavovalo 62,5 vědra piva. Řemesla provozovali 23 živnostníci.

V polovině 18. století dala rožmitálská obec postavit nad pramenem léčivé vody barokní kapli.

V 1. polovině 19. století nacházela část obyvatelstva Rožmitálu příležitostnou obživu při stavbě 1. koněspřežní železnice z Českých Budějovic do Lince, která vedla v blízkosti Bujanova.

Rok 1848 měl zásadní vliv na život obyvatel, především ukončil poddanský vztah k Buguoyům a zrušil z něho vyplívající povinnosti a omezení. Od roku 1850 byl Rožmitál součástí soudního okresu kaplického v rámci okresního hejtmanství v Kaplici. 
Rožmitál měl tehdy 103 domy a 605 obyvatel.

Městečko se měnilo jen pozvolna. Roku 1870 byla zbořena Dolní brána a o 10 let později po požáru došlo k demolici i Horní brány. Byla postavena škola, přestaveny některé soukromé domy. Z úřadů byla v místě jen pošta. Ostatní úřady byly v Kaplici. Tam docházely i větší děti do měšťanky.

Svůj německý ráz si podržel Rožmitál i po vzniku samostatného československého státu. Odlehlost obce a nedostatek pracovních příležitostí nelákaly k usazení. To byl důvod, proč v Rožmitále nevznikla česká menšina jako v Horním Dvořišti nebo Rožmberku. V září 1938 byl Rožmitál s ostatním pohraničím odtržen od Čech a stal se součástí hornorakouské župy.
Teprve porážka nacistického Německa v květnu 1945 ukončila tento stav. Německé obyvatelstvo bylo postupně odsunuto a Rožmitál se stal díky novým osídlencům z vnitrozemí Československa českou obcí.

 


 

Objekty uvedené na Ústředním seznamu kulturních a historických památek:

  • Kostel Nanebevzetí P. Marie - se hřbitovem vč. ohradní zdi,schodiště, božích muk . Kostel farní, byl jím již r. 1259, kdy odevzdána jeho farní správa klášteru Vyšebrodskému. Za husitských válek byl opuštěn, až  od roku 1638 opět ujal se onen klášter správy. Hlavní oltář z roku 1770, původně gotický se zachovalým presbytářem a zdivem věže. Ostatní části postaveny dle návrhu lineckého architekta Fr. Schiefthalera v r. 1909 v gotickém slohu.
  • Boží Muka – před hřbitovní zdí – r. 1521 – kamenný sloup 4,25 m vysoký s figurální plastikou. Stojí při křižovatce silnice na žulovém hranolu.
  • Sousoší Sv. Jana Nepomuckého - na náměstí – sv. Jan Nepomucký, sv. Florián, sv. Šebestián – polovina 18. století
  • Dům čp. 39 s hospodářským dvorem

 


 

Další památkové objekty v obci:

  • Socha sv. Jana Nepomuckého na Michnici
  • Zřícenina barokní kaple Marianhilf - nad Rožmitálem na kopci Jelínka
  • Tvrz Michnice 
  • Památník padlým z 1. světové války – nachází se na náměstí v Rožmitále na Šumavě. Za doby komunismu byly z památníku odstraněny jména padlých, ale jejich jména  jsou zvěčněna v předsálí místního kostela. 

 


 

Nově otevřeno

Muzeum Telegrafu, telefonu a radia – v současné době otevřena tato expozice. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout na šest desítek rádií značky Tesla a kolem 120 telefonů, rovněž značky Tesla, s dnes už historickým růžičkovým číselníkem.
K vidění je i v České republice prvně používaný mobilní analogový telefon vážící 4,5 kg. Dále několik manuálních telefoních ústředen pro středně velká města, nejstarší z roku 1930 po současnost. V současné době se připravuje otevření druhé expozice muzea – historie hasičského sboru a historie a současnost Rožmitálu na Šumavě.

 


 

Vývoj a osídlení obce v prvních poválečných letech

Rožmitálsko prodělalo ve svém krátkém poválečném vývoji tak zásadní přeměnu, jakou nikdy ve své historii. První základní přeměnou byla postupná výměna veškerého obyvatelstva. Po osvobození v roce 1945 byl Rožmitál obýván americkými vojsky,která byla ubytována ve škole a v hostinci. Odsun místního německého obyvatelstva trval od dubna 1946 do podzimu 1947. První tři noví obyvatelé se do obce přistěhovali již 8.6. 1945. Rovněž do okolních osad se stěhovali osídlenci převážně ze Slovenska.

V té době k Rožmitálu patřilo 12 osad: Hněvanov. Sedlíkov,Třešňovice, Havlov, Michnice, Močerady, Opach, Nebřehov, Zahrádka, Skupečná, Čeřín, Jistebník.
První volby v osvobozené republice se konaly dne 26.května 1946 a v Rožmitále se jich zúčastnilo 55 voličů. 

V dubnu 1947 skončil odsun německého obyvatelstva a pokračovalo osídlování vesnice, osídlenci hlavně pracovali v zemědělství.

Léta 1949 – 1979 – výstavba obce

Další etapa vývoje se datuje již od léta 1947, kdy byla provedena hospodářsko – technická úprava pozemků – scelování pozemků v obci. Během roku 1947 se přistěhovalo do obce 10 rumunských reemigrantů české národnosti.

V roce 1949 se zakládá JZD. I zde se projevila nevůle části osídlenců vstoupit do JZD a z osad Hněvanov, Sedlíkov, Havlov a Třešňovice se odstěhovalo 60% osídlenců, většinou občanů slovenské národnosti a to ještě před založením JZD v roce 1948.

Životní podmínky v obci byly svízelné. Komunikace pokud vůbec byly se nacházely ve špatném stavu. Děti chodily pěšky na vlak do Bujanova, aby se dostaly do školy. Byla zde jen  jedna studna s pitnou vodou. Užitková voda se brala z potoka.

V roce 1956 se započalo s výstavbou silnice z Nažidel do Rožmitálu na Šumavě, výstavba ukončena roku 1960. ČSAD zahájila z Kaplice do Rožmitálu pravidelné autobusové spojení.
Specifikou procesu socializace zemědělství na Rožmitálsku bylo, že řadu let vedle sebe fungovalo JZD i státní statek.

Státní statek se sídlem Hněvanov vznikl v roce 1960 a převzal rovněž tehdy dvě úpadková JZD Rožmitál na Šumavě a Bujanov.
Od roku 1962 převzal nad statkem patronát ÚV ČSM, čímž se stal mládežnickým statkem a přišla sem vypomáhat mládež. Někteří z nich vytrvali, ale většina se vrátila zpět do vnitrozemí.

V 60 letech se ještě vybudovalo:

  • rekonstrukce domu čp. 20 – Jednotný klub pracujících
  • výstavba hospodářského střediska st. Statku
  • rok 1966 – dokončeny přípojky vodovodu do všech bytů a započala výstavba kanalizace, výstavba 18 bytových jednotek
  • rok 1968 – započaté výstavby:
    • dalších 18 bytových jednotek 
    • asfaltová komunikace přes celou obec směrem na Močerady
    • výstavba mateřské školky a jeslí
    • výstavba sportoviště
    • rekonstrukce veřejného osvětlení

V dalších letech pokračování ve výstavbě, mimo jiné: úprava parků, oprava fasád na domech, obnoven chod kostelních hodin.)

V 70 . letech:

  • výstavba kulturního domu
  • vodovod v osadě Hněvanov
  • 4 bytové jednotky ve dvou dvojdomcích
  • dokončeno koupaliště, rekonstrukce domu čp. 11
  • započata výstavba prodejny a pošty, zdravotního střediska a osmi rodinných domků
  • televizní převaděč
  • dokončena panelová komunikace Rožmitál – Čeřín, na ostatních místních komunikací úprava asfaltovým kobercem

V 80. letech:

  • započata výstavba ZTV k roddiným domům
  • vybudování asfaltového silnice k roddiným domům
  • opravy komunikací
  • volejbalové hřiště

V 90 letech:

  • výstavba vodovodu Třešňovice
  • elektrická přípojka ke kabinám TJ 
  • generální rekonstrukce kapličky na Jistebníku
  • opravy komunikací na Michnici a Hněvanov
  • výstavba kabelizace- telefony, rozvody nízkého napětí elek.vedení, veřejného osvětlení a místního rozhlasu – ukládání do země.
  • instalace programu ČT 2 na místní televizní převaděč
  • výstavba elektrické přípojky k vodojemu v Rožmitále
  • výstavba parkoviště u hřiště 
  • generální oprava koupaliště a výstavba mostku přes potok na Jistebníku.
  • oprava rybníka v Rožmitále – Pod vodárnou
  • zahájení výstavby obecních bytů – 13 bytů- z bývalého hotelu, stavba střechy a podkroví
  • kabelizace telefonních rozvodů do Jistebníka a Čeřína ze Zátoňe
  • výstavba trasy optického kabelu
  • výstavba elektrické přípojky k vodojemu
  • výstavba parkoviště u hřiště
  • generální oprava střechy a fasády bytového domu
  • příprava parcel na garáže
  • oprava věže kostela
  • oprava komunikace na Jistebníku a na Čeřín
  • oprava podlah v kulturním domě

Od roku 2000

  • výstavba obecních bytů z bývalých jeslí
  • plynofikace ZŠ 
  • výstavba cyklostezky 

Povodňové škody:

  • oprava komunikací v regionu obce, oprava cyklostezky Jistebník
  • celková rekonstrukce komunikace Močerady – Zahrádka
  • komunikace Hněvanov,nová komunikace Rožmitál na Šumavě-původně sesutá
  • opravy propustků

Od roku 2003 - 2007

  • oprava rybníka – Pod vodárnou
  • celková rekonstrukce hřbitovní zdi
  • výměna střechy u hasičské zbrojnice a nové rozvody vody v ZŠ
  • posílení vodních zdrojů – Třešňovice
  • výstavba mostku a ochranná zeď u koupaliště
  • rekonstrukce cesty k bytovým jednotkám na Hněvanově
  • rekonstrukce místní komunikace Rožmitál na Šumavě – Močerady
  • rekonstrukce chodníků I. etapa
  • úprava veřejného prostranství a parkoviště pro nákladní auta
  • II. etapa rekonstrukce chodníků
  • údržby obecního majetku

V současné době se provádí rekonstrukce místních komunikací k obytným domů v Hněvanově a v Rožmitále. Dále se provede nová fasáda na bytovém domě.

Hlavní prioritou v současné době bude posílení vodovodu z Třešňovic, celková rekonstrukce ČOV, vybudování dětského hřiště ,rekonstrukce a vybavení ZŠ dle norem EU, celková přestavba chátrajícího bývalého hotelu na víceúčelovou budovu.

 


 

Vývoj názvu obce:

1259 – Rosental
1379 – Rosentallad
1490 – Rožmitál
1848 – Rožmitál, Rosenthal

Jméno Rosenthal bylo odvozeno od pětilisté růže, jež měli Rožmberkové ve znaku. Proto byla i snaha pěstovat zde růže – název znamená Růžové údolí.

 


 

Popis znaku:

V modro-stříbrném stítě ja na hoře zláfa fazetovaná hvězda s tříbrný dorustající měsíc. V dolní časti znaku je červená růže se zlatým semeníkem.